OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kohoutův románový příspěvek k debatám o podstatě komunismu v české společnosti nabízí čtenáři čtivý, až thrillerově vystavěný příběh tří jedinců ve víru událostí února 1948. Mladý komunistický básník Jan Soukup (zjevně autobiograficky vystavěná figura), na druhé straně barikády pak sociální demokrat a umírněný provrepublikový gentleman Felix Fischer zastupují dva rozlišné politické proudy, které se střetávají v nepřehledné hře plné intrik a zrad. Právě politická rovina románu, jakkoli hodně zjednodušená a přehledná (oba muži ztělesňují určité společenské principy, což dodává knize řád), představuje to nejpoutavější. Drama je výborně vygradované, zvraty jsou dravé a překvapivé. O poznání hůře dopadla "lidská" složka románu, která nezapře, že obě hlavní postavy jsou spíše ztělesněním určitých politických postojů, nicméně jejich nitro nenabízí tolik potřebnou hloubku a polidšťující drama. Ani pokus vnést do příběhu hlubší tóny přidáním femme fatale, kterou oba aktéři milují, nemá kýžený výsledek a "Smyčka" z tohoto hlediska nedokáže obstát. Jako čtivý a přitažlivě jednoduchý obraz Února 1948 a politicko-společenských dilemat nicméně Kohoutova poslední kniha čtenáře uspokojí. Je to řemeslně kvalitní práce, byť určitou plochost nelze prominout.
6 / 10
Vydáno: 2008
Vydavatel: Pistorius & Olšanská
Pavel Kohout: Smyčka. Příbram : Pistorius & Olšanská, 2008. 184 stran. ISBN 978-80-87053-28-7.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.